Zlo není jen problémem „těch druhých“, ale stavem, do něhož se rodí každý člověk. Porušeností lidské přirozenosti, kterou křesťanství nazývá dědičný hřích. Tento vnitřní sklon k sobectví a odvrácení se od Boha nelze překonat vlastní silou – jedině skrze Ježíše Krista, „nového Adama“, se otevírá cesta k uzdravení a spáse.
Temná noc duše není trvalé zoufalství, ale hluboký očistný a transformační proces. Bůh v něm člověka formuje ke svému obrazu. Člověk, který jím prochází je proměňován – zbavován pýchy, strachu a připoutaností a připravován na sjednocení s Boží vůlí.
Na první pohled jsou protiklady protikladné, ovšem když celý problém podrobíme důkladné logické analýze, výsledek bude překvapující.
Temná noc duše je nejtěžší a nejbolestivější fáze duchovní cesty. Poprvé ji popsal svatý Jan od Kříže jako stav, kdy po období světla a radosti přichází prázdnota, smrtící vnitřní boj a zdánlivá Boží nepřítomnost. Nejde o depresi či vyhoření, ale o radikální očistný proces, v němž Bůh člověka zbavuje všech opor a iluzí, aby jeho víra nestála na iluzích ega, ale pouze na samotném Bohu.
Je to radikální psychospirituální krize, kdy je člověk brutálně konfrontován s vlastní temnotou, slabostí a nedostatečností. Zakouší ztrátu životní síly, rozpad osobní vůle a zdánlivou nesmyslnost a absurditu bytí.
Přesto jde o Boží dílo – proces proměny nitra, kdy staré „já“ umírá a rodí se nové vědomí, zakořeněné v Bohu. Temná noc duše je zkouškou víry i cestou k opravdové svobodě: když ego ustoupí do pozadí, Bůh jedná naplno a proměňuje člověka ke svému obrazu. Tato proměna je nepředstavitelně bolestivá, ale o to více smysluplná.
Poté, co jsem si pořídil dlouhou pušku od Kiblera, vyvstala otázka nějakého pouzdra. Puška na táboření dost trpí a pouzdro pomůže. Volba padla na pouzdro na pušku v indiánském stylu kmenů jazykové skupiny Athabaska. Taková pouzdra jsou jednoduchá, stylová a praktická i hezká.
Studium indiánských kultur je náročné, protože většina snadno dostupných zdrojů je zkreslená, povrchní a pod vlivem romantismu nebo naopak křesťanství, zatímco autentické a syrové prameny jsou často přehlížené. Rozlišovat mezi „syrovým masem“ a „marmeládou“ je klíčem k pochopení skutečné historie.
Ve videu se věnuji jedinečné knize Vzpomínky bílého Vraního indiána, kterou jsem přeložil a vydal. Nabízím svůj pohled na dílo, které přibližuje každodenní život Vraních indiánů očima bělocha adoptovaného do jejich kmene.